Stabilita klíčem k Top 35

Anastasja Vištalová (startující v kategorii Grade I pro jezdce s nejtěžším handicapem) hodnotí sezónu 2025 jako období klidu a potvrzení výkonnosti. Po náročném paralympijském cyklu se jí podařilo udržet si konzistentní formu na všech klíčových mezinárodních závodech.

„Jsem ráda, že rok 2025 byla stabilní sezóna. Dosahovala jsem vyrovnaných výsledků ve všech etapách Grand Prix i na tříhvězdičkových závodech,“ hodnotí Vištalová. „Ať už šlo třeba o hodně rušné závody v Mannheimu, nebo o Motěšice, které jsou specifické tím, že se závodí pozdě v noci, jsem schopná jet ten stabilní, nekolísavý výsledek napříč všemi podmínkami.“

Tato stabilita se promítla i do světového žebříčku. K 1. září figurovala na skvělém 35. místě z více než dvou stovek jezdců napříč všemi kategoriemi handicapu. Mezi tři největší úspěchy roku řadí dvě vítězství v etapách Grand Prix (CPEDI3*) v Motěšicích (na jaře s výsledkem přes 69 %, na podzim přes 67 %) a právě zmíněné vysoké postavení v rankingu FEI (Mezinárodní jezdecká federace).

AGITOS: Splněný sen a hodnocení 10/10

Největší změnou sezóny však byl přechod pod křídla nově vzniklého Resortního sportovního centra AGITOS. Pro Vištalovou to znamenalo zásadní životní zlom.

„Jsem za to hrozně šťastná a vděčná, protože se mi splnil sen. Můžu profesionálně dělat to, co mě nejvíc baví a naplňuje,“ vysvětluje jezdkyně. Metaforicky řečeno, odložila batoh plný administrativy a vedlejších povinností, který ji dříve brzdil.

„Pro mě byl sport vždy na prvním místě, ale teprve teď jsem konečně profesionální sportovkyně. Mojí prací je sportovní činnost. Už nemusím řešit administrativní zátěž, brát si dovolenou na závody nebo v zaměstnání vysvětlovat, proč jsem zase pryč,“ pochvaluje si Vištalová.

A jak hodnotí fungování centra v jeho prvním roce? „Pro mě jednoznačně desítka. Nevnímám tam žádné problémy. Samozřejmě, je to start, takže se rozbíhají organizační věci, ale jsem naprosto spokojená a vděčná, že to existuje.“

Členství v AGITOSu jí umožnilo optimalizovat přípravu – přidat více fyzioterapie a lépe rozkládat tréninky. „Už mě to neomezuje kancelářskou prací. Nemusím být od devíti do pěti někde v kanceláři, ale můžu sportovat tak, jak je to nejlepší pro sportovní výkon,“ dodává.

Podle ní má centrum obrovský potenciál i pro vnímání parasportu veřejností. „Ukazuje se, že parasport se profesionalizuje úplně stejně jako olympijský sport. To motivuje nejen ostatní sportovce, ale i každého handicapovaného občana, který vidí, že handicap není překážka a sport může být plnohodnotné zaměstnání.“

Úspěšné advokátní zkoušky

Vištalová letos nebojovala jen v drezurním obdélníku, ale také nad paragrafy. Náročnou sezónu dokázala skloubit s dokončením právní praxe.

„Jsem pyšná, že se mi podařilo zkombinovat velmi dobrou závodní sezónu s ukončením koncipientské praxe a složením advokátních zkoušek. Začátkem října jsem se stala samostatnou advokátkou,“ říká.

Sport však zůstává absolutní prioritou. Advokacii se chce věnovat doplňkově, přičemž plánuje využít své osobní zkušenosti. „Baví mě pomáhat lidem. Chci se zaměřit na pomoc osobám s handicapem, kteří mají často strach se na někoho obrátit nebo pocit, že jim nebudou rozumět,“ plánuje Vištalová.

„Tím, že sama ten handicap mám a prošla jsem si touto životní etapou, jsem schopná jim efektivně pomoci a vím, čím prochází. Určitě se chci zaměřit na právo sociálního zabezpečení, občanské právo, hlavně rodinné, a celkově takovou tu malou advokacii, kdy člověk přijde do kontaktu s reálnými lidskými problémy.“

Cíl Cáchy 2026 a sen o čtvrté paralympiádě

Přes zimu se chce Vištalová s klisnou First Love, přezdívanou Lavča, zaměřit na zapracování zpětné vazby od rozhodčích. Vše směřuje k hlavnímu cíli nadcházejícího cyklu – mistrovství světa 2026 v německých Cáchách.

„Jednoznačně je to hlavní cíl. Je to blízko pro fanoušky a Cáchy mají pro jezdecký svět obrovský význam. Limity mám potvrzené z letošních závodů,“ potvrzuje. Cílem je minimálně obhajoba umístění z paralympiády v Paříži v roce 2024 (kde byla 14.) a ideálně posun výše.

V dlouhodobém horizontu pak vyhlíží Los Angeles 2028. „Byla by to moje čtvrtá paralympiáda. Jezdectví je sport, který se dá dělat dlouhodobě. Člověk zraje a postupně získává zkušenosti. Čím je jezdec starší, tím víc si prošel, víc koní vystřídal a víc ví, jak si s koněm poradit. Je to velký cíl a velká výzva do budoucna.“

Text: Martin Steinbach
Foto: Archiv ČPV, Jan Malý